Jednou za čas padne horší chvíle zřejmě na každého z nás. Nic se nedaří, všechno nám padá z ruky, všichni se proti nám spikli nebo nás potkají nepříjemné životní události. Pokud je takových chvil víc za sebou, tím víc se nám jich stává a my máme pocit, že nevíme, jak z toho ven. Znáte to? Dá se s tím něco dělat?

Někteří z nás si myslí, že se v našich životech nesmí objevit špatné chvíle. Například teď, ke konci roku, si každý navzájem přejeme jen to nejlepší, aniž bychom se zamysleli, co to vlastně znamená. Tato přání jsou nesmírně dobrosrdečná a chvályhodná a bylo by nádherné, kdyby se vyplnila. Ale jak bychom si mohli užívat a vážit těch nejlepších chvil, kdybychom nepoznali i ty méně dobré? Neměli bychom přeci s čím pocit spokojenosti porovnávat. Proto si vzájemně přejme to dobré, ale zároveň mějme na paměti, že život je občas nepředvídatelný. A tak můžeme danému člověku přát (alespoň v naší mysli) například i mnoho sil pro překonání překážek.

Na svět a věci, které se nám nebo kolem nás dějí, se můžeme dívat různými úhly pohledu. Někdo vidí věci tmavě a negativně, jiný v téže situacích hledá a nachází pozitivní příležitosti. Většinou jsou naše životy velmi pestré, a proto i my, jednotlivci, vnímáme okolní vjemy různě.

A já si tedy říkám, co můžeme udělat ve chvílích „krize“? Tato období se nám dějí. Ať chceme nebo ne. Ale to neznamená, že v nich musíme zabřednout a setrvávat déle, než sami chceme. Je jen na nás, co s danou situací uděláme! Co si z ní vezmeme! Jak se k ní postavíme! Zda čelem a půjdeme vpřed za novými dny nebo zády a budeme dělat, jakože se nic nestalo a to „nic“ nás jednou stejně dožene.

Pokud stojíme o lepší zítřky, jsme to jen my sami, kdo s tím může něco udělat. Nejsilnější hnací silou je naše mysl. Tu je však potřeba nejprve ovládat, protože jinak ovládá ona nás a způsobuje ještě větší zmatky, které situaci ztěžují. Myslíme na věci, které se mohou stát nebo na ty, které se staly, pořád a pořád dokola. Těm z nás, nad kterými má jejich vlastní mysl ještě stále velkou moc, mohou přijít vhod následující tipy.

Co třeba změnit prostředí? Vyrazit na čerstvý vzduch. Nebo si naopak doma pustit hudbu, film nebo relaxační melodie a podpořit atmosféru svíčkou a teplým čajem? Někomu pomáhají nákupy, sport, rozhovor s přáteli nebo úklid domácnosti. Pokud nevíme, kudy kam a nemáme svůj osobní „životabudič“, zkusme hledat potěšení v maličkostech. Východ nebo západ slunce, zpěv ptáků, šumění vodopádu, létající motýli nebo třeba tiché sledování klidné hladiny rybníka. Prožíváme-li pocit ztroskotání, zamysleme se, co vše v životě máme a kdo všechno stojí při nás. Pozorování vlastních dětí, jejich pohybu, detailů v obličeji, když jsou zabraní do hry nebo naopak starších lidí, kteří toho prožili mnohem více než my, a i přesto si to spokojeně a svým tempem štrádují s holí v ruce mezi dnešními řidiči po přechodu pro chodce.

Na pár vteřin se zastavme, zhluboka nedechněme a představme si sami sebe v roli hrajícího si dítěte nebo člověka spokojeného s tím, co má a co prožil. Vděčného za to, že tu stále může být.

Každý máme občas pocit, že je toho na nás moc. Ale je to skutečně tak? Říká se, že na každého je uloženo jen tolik, kolik unese. Myslíte, že je to pravda? Možná najdete odpověď v článku „Vše, co se v našem životě děje, má svůj smysl…“ nebo „Život prožít, přežít nebo protrpět…

Prožíváme-li horší dny, dejme si čas být sami se sebou, vnímat vlastní pocity, přijmout je… to vše k nám lidem patří a nemusíme se za to stydět. Ale nezapomínejme i na to, jít dál. Ne proto, že to chce, očekává nebo říká někdo jiný. Udělejme to proto, že to chceme sami. Zvedněme hlavu, naberme druhý dech a pomalými krůčky se vraťme na naši cestu životem. Životem, jaký si sami pro sebe zvolíme…

 

Nejen do dalšího roku přeji nám všem mnoho sil, spoustu radosti, trochu štěstí, ty pravé přátele, laskavost, úctu a také…

…svobodu…

 

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *