Dnes přicházím se zcela výjimečným typem článku. A to reakcí na sms zprávu od mého kamaráda, jenž navštívil tyto webové stránky (zveřejňuji samozřejmě s jeho laskavým svolením).

Cituji obsah zprávy: “Až teď jsem se podíval na Tvůj projekt. Myšlenku máš skvělou, udělat svět šťastnější… Myslíš, že to jde? Že lidi nejsou ještě úplně zkažení? Vždyť se k sobě chovají strašně, já už osobně ztratil naději… A upřímně, nežije se mi v této zemi a téhle hnusné době vůbec hezky. I když netrpím, mám rodinu, dvě děti, bydlení. Ale ta hnusná nálada těch lidí, těch prasáren, co vidím, každý den… Mám toho už nějak dost.”

Jakmile jsem zprávu přečetla, paradoxně mě potěšila. A to tím, že se nad obsahem těchto webových stránek někdo zamyslel a pozastavil. Dokonce ho to ponouklo k reakci. A za to velmi děkuji.

Myslím, že tento můj kamarád není jediný, kdo zaujímá postoj, který popisuje ve zprávě, a proto patří má odpověď všem, kdo o ni stojí.

 

Mnohokrát děkuji za kladné hodnocení mé myšlenky 🙂 ač to vlastně nebyl úplně účel. Ale je skvělé, že články takto působí. 🙂 To mne velice těší.

Myslím si, že lidé jsou, byli a budou různí a každý národ je naprosto odlišný. Měla jsem to štěstí poznat lidi jiných zemí a chvíli s nimi žít. Musím říct, že téměř kdekoli, kde jsem byla, působili velice příjemným, laskavým a mírumilovným dojmem a uznávám, že zde takový dojem občas nemám. Nicméně… také si myslím, že je to množstvím času, který žiji zde a množstvím času, který jsem trávila jinde. Chci tím říct, že čím déle bych žila v jiné zemi a potkávala víc a víc lidí, zcela určitě by se i tam našlo mnoho takových, jaké popisuješ.

Neházej flintu do žita! 🙂 I v naší zemi je pořád ještě dost laskavých a milých lidí 🙂 Stačí je vyhledávat a ty ostatní “házet” za hlavu. Občas je to těžké, to uznávám. Jsem také člověk, který ještě stále mrhá časem nad hlupáky, kteří jak píšeš dělají “prasárny”. Nejvíc takových potkávám na silnici… Tam mě to štve možná nejvíc, protože jim nemohu říct, co si myslím. 😀 Ale možná dobře, jen bych tím plýtvala svůj čas.

Nálada lidí se, dle mého názoru, odvíjí od toho, kým nebo čím se obklopují. Proto se například raději snažím nesledovat mraky negativních nebo nesmyslných zpráv, pořadů apod. Občas se tomu však nevyhnu, když jde o velké téma, o kterém všichni mluví. To už je pak ale o tom, že je to důležité v jistém smyslu i pro mě a tedy si to ke mě našlo cestu.

Dám ti jiný příklad k tématu “nálada lidí”. Je to zhruba dva roky, kdy jsem byla v jednom z obchodních řetězců na nákupu (v malém městě) a u pokladny se mi stalo následující. Byl nádherný den a v obchodě jsem pořídila přesně to, co jsem potřebovala. Měla jsem skvělou náladu. Paní pokladní zvedla oči od zboží, zadívala se přímo na mě a po chvilce odmlky řekla: “Já už jsem ztratila veškerou energii, sílu i chuť se na lidi byť jen podívat, jak jsou nepříjemní a bez špetky pozitivní nálady. Tak raději koukám jen na zboží a do pokladny. Ale Vy jste mi teď vrátila krev do žil a chuť to s nimi zase zkusit. Působíte pozitivně a i se smějete! Moc Vám děkuji.” Víš, co to se mnou udělalo? Měla jsem ještě lepší a krásnější den, že jsem udělala radost někomu dalšímu! 🙂 A vlastně “nechtěně”.

Myslím, že lidé nejsou zkažení. Jen se zapomněli smát a užívat si života. Není to lehká doba. Ale ono, kdy byla? Vždycky bylo něco, pro co se lidé nemohli nebo nechtěli usmívat. Důležité však je hledat to hezké a užívat si maličkostí všedních dní. A hlavně:

Vážit si toho, co máme!

Proto buďme příkladem těm, kteří ztrácejí nebo ztratili iluze nebo náladu. Pak bude mnohem víc takových, kteří budou, stejně jako my, šířit milou a pozitivní energii. 🙂

 

P. S. Nesnažím se dělat svět šťastnější, ale těší mě, pokud to tak je 🙂

 

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *